Jak pracovat s logikou a emocemi zároveň

Diltsův model neuro-logických úrovní

http://www.vedeme.cz/pro-vedeni/kapitoly-vedeni/63-celistvost-soulad-synergie/122-neuro-logicke-urovne.html
 viz tež: www.krajciova.sk/EM/MK-koučovanie

Základním východiskem pro naše účely převedení emocionálních signálů do nějaké logické struktury bude Diltsův model neuro-logických úrovní. O tomto modelu jsme již psali v článku Příčiny lidského chování.
Pro připomenutí: Abyste byli dobrými, musíte někým být, v něco věřit, něco umět, něco dělat a musíte něco s ostatními lidmi sdílet...

Robert Dilts za účelem zkoumání vztahu mezi chováním člověka v rámci nějakého kontextu a vnitřních příčin strukturoval lidskou osobnost do hierarchického systému tzv. neuro-logických úrovní.

Hierarchičnost tohoto modelu spočívá v tom, že nejpravděpodobnější způsob změny je směrem dolů: uděláme-li nějakou změnu na nějaké úrovni (např. změna schopností), pak tato změna vyvolá změnu i na úrovni nižší (např. chování), avšak na vyšší úrovní (např. hodnoty, kritéria, přesvědčení) se nemusí nutně projevit.

Zatímco nižší úrovně, to jest úrovně do hodnot, kritérií a přesvědčení jsou zhruba řečeno úrovně především naší racionality, v úrovních vyšších hrají významnější úlohu i naše emoce. Abyste byli dobrými, musíte někým být, v něco věřit, něco umět, něco dělat a musíte něco s ostatními lidmi sdílet...

Interpersonální koučování - základní provedení

Základní podmínkou provedení této techniky je, že ve vás má koučovaný partner důvěru, nebo, že jste si jisti, že ji hned na začátku koučování dosáhnete. Pokud ne, techniku nezkoušejte. Bylo by to necitlivé vůči partnerovi a nepříjemné pro vás. Přeskočte interpersonální koučování a vrhněte se na sebe-koučování. Je to jednodušší, nemusíte vytvářet důvěru - ta tady již je.

Nechť si koučovaný partner zvolí problém k řešení. Dále, ať si na podlaze pomocí papírků s napsanými názvy Diltosvých neuro-logických úrovní vymezí šest míst, a to s rozestupy zhruba na krok. Asi tak, jak je znázorněno na obrázku.

Budete partnera provázet svými otázkami po jednotlivých úrovních, trpělivě, pomalu. Po získání příslušných odpovědí na nějaké úrovni, postupte fyzicky s partnerem o úroveň výše: přesunete se na v pořadí další papírek. Pozorně naslouchejte a pozorujte, zda nezjistíte nějaký signál indikující problém. Signál k vám může přijít buď ve formě obsahu slov, nebo tonality hlasu, rychlosti hlasu, jeho síly, nebo nějakým gestem, mimickým výrazem, postojem, hloubkou dýchání - abych vyjmenoval některé. Až signál dostanete, prozkoumejte využitím metamodelu jazyka, zda se skutečně jedná o problém, o něco omezujícího. Musíte projít úplně všechny úrovně. To, že jste zachytili nějaký varovný signál třeba na úrovni přesvědčení neznamená, že příčiny problému nemohou být výše - například na úrovni identity.
Ale zpět k vlastní technice provedení.
V dalším popíši, jak byste měli na jednotlivých neurologických úrovních v roli kouče hovořit. Kladené otázky označují tučným písmem. Italikou vkládám komentář k vlastnímu provedení.
Opakuji pouze provádíte partnera, kladete mu otázky, nasloucháte a pozorujete. Nenapovídáte, neradíte.
Nechte koučovaného partnera vstoupit do prostoru prostředí (rozumějte na označený papírek).

Prostředí -Popiš mi krátce problém.

Touto výzvou se snažíte partnera asociovat do jeho problémové situace.
Řekni, kde a kdy se to děje. V jakém prostředí či kontextu, s jakými lidmi?

Chování-Co přesně děláš?

Snažte se udržet odpověď v daném rámci - CO daný člověk dělá. Nikoliv JAK to dělá, nebo PROČ to dělá. Na to přijde řada později.

Schopnosti-Jak to děláš? Jaké znalosti a dovednosti k tomu co děláš máš?

Hodnoty, kritéria, přesvědčení

Proč to dělaš? Pro používáš tyto své schopnosti? Co je pro tebe v této věci důležité? Jaké je tvoje přesvědčení?
Připomínám, že hodnoty jsou to, co je pro daného člověka důležité. Kritéria jsou metriky, podle kterých dělá úsudky. Přesvědčení jsou generalizace o významu, příčinných souvislostech a omezeních ve světě, který nás obklopuje, v našem chování, našich schopnostech a v naší identitě a propojuje hodnoty s prostředím, chováním, identitou a ostatními přesvědčeními a hodnotami.

Identita: Kdo jsi?

Nad touto otázku se většina lidí, kteří neznají neurolingvistické programování, nebo neprošli nějakou psychoterapií, zarazí. Poznáte to. Vy potřebujete vědět, kým se v dané situaci váš partner cítí být. Může se identifikovat s nějakou životní či pracovní rolí (rodič, manažer, ředitel, spolupracovník, přítel, ...) nebo s nějakou metaforou: archetypem (bojovník, mudrc, rádce, ...) či symbolem (voda, laň, medvěd, ...). Neváhejte svému partnerovi pomoci s upřesňující otázkou, abyste dostali v uvedeném smyslu žádoucí odpověď. Zdůrazňuji, že to není o vaší logice, ale o pocitech vašeho partnera. A jak víte, řeč pocitů je jiná, než řeč logiky.

Sounáležitost: Pro koho to vlastně všechno děláš? Co je důležitějšího, než tvá osoba? Na tvorbě čeho se podílíš?

Popřípadě ještě
Kdo je v dané věci s tebou? Kdo s tebou cítí? O koho se můžeš opřít?
Podobně, jako tomu bylo na předchozí neuro-logické úrovni, je vhodné do odpovědi zakomponovat nějakou metaforu.
Pokud jste došli až sem a nepřišli jste u svého partnera, která úroveň mu, vzhledem ke kontextu, působí problémy, máte problém vy: nic jste nezjistili. Náprava je zřejmá: asi potřebujete praktickou demonstraci. Vidět to a slyšet to je opravdu hodně jiné, než si o tom pouze někde číst.
Dále předpokládejme, že jste problémovou úroveň odhalili. Je to ta nejvyšší úroveň, ve které se v daném kontextu u daného člověka vyskytuje nějaký problém nebo omezení. Od této problémové úrovně směrem dolů se problémy pochopitelně šíří až na úroveň vlastního chování.
Předtím, než si probereme druhý krok - vlastní řešení problémové úrovně, podívejme se ještě na varianty interpersonálního koučování a na sebe-koučování

Interpersonálního koučování - varianty

Aby se koučovaný partner lépe asocioval do vlastní situace, můžete mu v průběhu cesty nahoru v asociaci pomáhat tím, že jako ozvěna mu opakujete, co řekl na předchozích úrovních. Pěkně popořadě, samozřejmě.
Jsou však důležité dvě věci: za prvé vztah vzájemné důvěry mezi vámi a partnerem, a za druhé postupné procházení Diltsových neuro-logických hladin jednu po druhé a zdola nahoru.

Sebe-koučování

Sebe-koučování má výhodu, že vám odpadá problém důvěry (sobě si přeci věříte). Má i nevýhodu: hrajete při tom dvě role, roli kouče i koučovaného. A role kouče vám může poněkud bránit v asociaci do vlastní situace.
V základní variantě sebe-koučování provádějte techniku úplně stejně, jako u interpersonálního koučování. Provádějte ji nahlas. V pokročilejší variantě ji provádějte třeba v pohodlném křesle a jenom mentálně. Opět je důležité procházet Diltsovy neuro-logické úrovně jednu po druhé, zdola nahoru.
A nyní již k vlastnímu řešení. {mospagebreak }

Řešení problémové úrovně

Předpokládejme, že problém obecné varovné emoce či „divného” pocitu již máte převeden do konkrétní Diltsovy neuro-logické úrovně. Například se ukázalo, že daný člověk „něvěří, že to zvládne”. To znamená, že již nemáme pouze neurčitý divný pocit, se kterým pracovat nelze, ale velmi konkrétní problémovou neuro-logickou úroveň. V daném příkladu „něvěří, že to zvládne” je to úroveň přesvědčení. Tím se původní obecná situace podstatně zjednodušuje a lze buď najít a přijmout racionální opatření nebo posílit psychologické zdroje.
Na úrovni chování a schopností mohou samotná racionální opatření stačit. Na úrovni hodnot, kritérií a přesvědčení a na úrovni identity je však již žádoucí - a často dokonce i nezbytné - dodat psychologické zdroje.
Protože přijmout racionální opatření je běžnou manažerskou dovedností a praxí, nebudu se tím zabývat a soustředím se zde na posílení nebo dodání psychologických zdrojů.
Můžeme problémovou úroveň řešit na té samé úrovni. Například máme-li problém s nějakým přesvědčením, můžeme toto přesvědčení řešit. K tomu účelu využijeme toho, co již známe z předchozích kapitol o vedení lidí.
Často je však efektivnější řešit problém ne na té samé úrovni, ale jít o stupínek výše a tam intervenovat. To proto, že změny na vyšších úrovních se automaticky promítnou do úrovní nižších.
V základním provedení, jak již bylo řečeno, se procházejí všechny úrovně až na úroveň sounáležitosti. To má svoji výhodu, protože na této úrovni lze získat potřebné zdroje vždycky. Někdy s trochou vynalézavosti a představivosti. Pokud náhodou vedený partner nenalezne dostatečně silný zdroj, může mu pomoci kouč s návrhem možných řešení.
S koučovaným partnerem budete nyní kráčet po neuro-logických úrovních směrem dolů, přičemž vy, jako kouč, budete připomínat silné a posilující zdroje z vyšších úrovní a pak klást ty samé otázky, jaké jste kladli při cestě po úrovních nahoru.
Ukažme si to konkrétněji. Například koučovaný partner má na úrovni sounáležitosti, zdroj xxx. To může být rodina, přítel či pčítelkyně, pro jiného je to bůh, pro dalšího pak metafora. Je to jedno, co to je, hlavně aby to koučovaný cítil jako posilující zdroj. To, že je to zdroj posilující poznáte dle toho, jak mluví, jak stojí, atp. Pokud si na to troufáte, zdroj zakotvěte. Jak se to dělá, o tom pojednává kapitola Kotvení emocionálních stavů.
Vstupte pak s partnerem do úrovně identity.
Naučil jsem se, že chování, neboli to, co se projevuje navenek, má své vnitřní příčiny, a že těch příčin je celá řada. Jsou to naše schopnosti, znalosti, přesvědčení, hodnoty které máme, jsou to i určité mentální strategie, které jsme se naučili používat, je to i náš aktuální stav mysli i těla.

Antický model

Zjistil jsem, že otázka na příčiny lidského chování zajímá lidstvo odjakživa.
Již v antickém Řecku identifikovali tři oblasti lidské psychiky: kognitivní, konativní a afektivní. Kognitivní oblast obsahuje je spojena s poznáváním (učení, myšlení, pamatování si a podobně), konativní s aktivitami (jako je například plánování) a afektivní oblast obsahuje pocity a emoce.
Tento antický model zůstal v psychologii a filosofii prakticky beze změny až do počátku dvacátého století, kdy si lidé si všimli, že stojí za to se blíže zabývat tím, jak je výsledné chování ovlivněno nejen okolím člověka, ale i ostatními příčinami.
Platí to i pro dnešní dobu, kdy lidé chtějí zlepšit svoji výkonnost či efektivitu, nebo prostě jen žít lepší a spokojenější život. Je totiž evidentní, že nemusíme k tomu, co od života dostáváme jenom apaticky přihlížet, ale že můžeme svým volním úsilím kvalitu svých životů zlepšit. A původní antické domény se postupně zjemňují a štěpí na další...
V době, kdy jsem se začal o uvedené modely zajímat, již bylo na „trhu” takových modelů nepřeberné množství. Brzy jsem rezignoval na to najít ten univerzálně správný a vždy a všude použitelný. Začal jsem hledat model, který by vyhovoval přinejmenším mému účelu.
A tím účelem nebylo provádět základní výzkum v této oblasti, ani se zabývat psychicky narušenými osobami. Tím účelem byl model chování pro každodenní běžný život normálního člověka v různých jeho životních rolích. Pro manažera, manžele, otce, kamaráda a tak dál. A nejlépe bude, když ten model bude (alespoň pro mě) dostatečně logický, jednoduchý a účinný.

Závěrečná poznámka

Při cestě dolů po neuro-logických dochází, je-li technika dobře prováděna, k vzájemnému sladění jednotlivých neuro-logických úrovní osobnosti.
Toto ssladění jednotlivých úrovní mezi sebou má, kromě daného účelu nalezení nebo posílení psychologických zdrojů ještě další významný pozitivní efekt: vytváří nerozporuplný interní stav člověka. Tím jej připravuje, jako holistický celek, na vlastní akci. Jednotlivé složky osobnosti, emoční, kognitivní a fyziologická, pracují ve vzájemném synergickém souladu.
----------------------------------------------------------------------
Nepřipadá vám, že je to stejné, jako Diltsovy úrovně?

 Identita = být, přesvědčení, hodnoty a kritéria = věřit, schopnosti a dovednosti = umět, chování = dělat a konečně úroveň sounáležitosti a spirituality = sdílet? Ano, je to tak.

Integrovaný člověk, holistický manažer, pracuje s lidmi na všech Diltsvých úrovních. Manažer-realizátor, nebo manažer-snílek, nikoliv. Ti pokrývají jenom část ...