Inteligentní člověk dokáže rozpoznat v chaosu řád a naopak v řádu chaos.
- W. Stern:Inteligence je všeobecná schopnost individua vědomě orientovat vlastní myšlení na nové požadavky, je to všeobecná duchovní schopnost přizpůsobit se novým životním úkolům a podmínkám.
- D. Wechsler: Inteligence je vnitřně členitá a zároveň globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím.
- J. P. Guilford: Inteligence je schopnost zpracovávat informace. Informacemi je třeba chápat všechny dojmy, které člověk vnímá.
- J. P. Guilford, dlouholetý prezident Americké psychologické společnosti: „Inteligence je schopnost zpracovávat informace, tedy všechny dojmy, které člověk vnímá“.
- Američan David Wechsler: „Inteligence je vnitřně členitá a zároveň globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím“.
- Němec Wiliam Stern: „Inteligence je všeobecná schopnost individua vědomě orientovat vlastní myšlení na nové požadavky, je to všeobecná duchovní schopnost přizpůsobit se novým životním úkolům a podmínkám“.
Mezilidske vztahy Jednou z hodnot utvářejících náš život jsou právě mezilidské vztahy. Člověk oblíbený, který zná správnou míru mezi sebeprosazením a vstřícností, kdo se k druhým chová pěkně a ovšem i ten, kdo žije v příznivých mezilidských vztazích, mají ze života mnohem více, než člověk zasazený do neustálých konfliktů, bez ohledu na jejich příčinu.
Jde o dvojí sociální dovednost. Dokázat se prosadit, popřípadě ustoupit a dokázat přijímat, popřípadě korigovat jednání lidí ve svém okolí. Myslím si, že k sociálnímu chování musí být jistý talent, ale výchova a osobní vztah k okolí je jistě rozhodující.
Mojí snahou je především pomoci správně vyhodnotit jednání lidí v okolí, což se dá jistě i obrátit a podle rad upravit a kontrolovat chování vlastní. Pro hodnocení jednání okolí vůči mně je pro mne rozhodující, zda lidé jednají v dobré vůli neb s úmyslem ublížit. S tímto souvisí i omluva. Pokud se dopustím chyby ve svém jednání, mám snahu se omluvit a své jednání vysvětlit popřípadě napravit, protože mi záleží na tom, aby lidé věřili tomu, že jsem jednal v dobré vůli a neměl jsem v úmyslu kohokoli poškodit.
Toto hledisko je jistě důležité, ale každý jsme jiný a každý má jiné normy chování, zejména, pokud nejsou (jak je tomu nyní) upraveny zákazy, příkazy a doporučeními sjednocující ideologie nebo kultu. ...........Láska, slušnost a dobrá vůle nejsou jen výsadou nějakého kultu, například křesťanství, to je součást lidské přirozenosti a stojí nad všemi kulty, respektive je součástí každého názorového směru a kultu.
Předpokládám zde vztahy, ve kterých jsou dáva práva i povinnosti každého zúčastněného, tedy že zde nedochází ke konfliktům spojeným s prosazením vlastní vůle a vlastních zájmů.
Přesto nám může v chování druhých vadit zvědavost nebo závist. Zvědavosti můžeme vyhovět a závist nebudeme provokovat. Ovšem snahu se prosadit, získat obdiv a zájem okolí nemusíme odsuzovat. Vše má jistě své meze, ale tyto vlastnosti motivují člověka k zapojení do kolektivu. Opakem by byla rezigance, nezájem a netečnost a výsledkem samotářství.
Také odpouštění je důležité, ale má svá pravidla. Základním pravidlem je, že se zlý skutek nesmí opakovat. Nelze odpustit tam, kde dochází k opakovanému porušování pravidel soužití. Odpustit se má a musí, jakmile je skutek odčiněn a zjednána náprava. Vím, že mezilidské vztahy nelze odbýt krátkou úvahou, ale snad jsem zde uvedl alespoň důležité principy. Výsledkem dobrých vztahů je důvěra a sblížení.
Мышление и сознание не являются синонимами.
